26.5.2010

Nikoliv peníze, stohy MAREK, korun či dolarů, ale vůle a srdce. To byly hlavní trumfy v rukou českých hokejistů na světovém šampionátu v NĚMECku. Na jejich vítězství by nikdo nevsadil ani BLAŤÁK ze sponzorské automobilky. Nejdříve tým hledal MOJŽÍŠe, který by jej vyvedl do země zaslíbené, tam v závěrečných duelech už ale celý hokejový svět KOUKAL, jak český outsider ROZSÍVAL zkázu ve finských, švédských i ruských šicích.

Nebyla to vůbec procházka RŮŽIČKOVÝM sadem. NOVOTNÝ výběr extraligových hokejistů chytil KLEPIŠ od Norů i Švýcarů, trenér si musel připadat jako KAŠPAR či zVORÁČEK. V tu chvíli se zdálo, že jej může zdolat snad i Francouz nebo GŘEGO(ŘEK). V bojích o medaile už ale ten opravdový tým KVAPIL za úspěchem. Po nájezdech finský brankář haČÁ, SLÁVA, puk v síti! Postupujeme! I v semifinále by náš gólman i každý z nájezdníků zasloužil HUBÁČEK na čelo. Takže nikoliv kRACH Ů NEKalých kritiků nevyhnutelný, ale finále! Taktická tabulka popsaná desítkami skoROLINEK, kterým by těžko rozuměl malý ŠTĚPÁNEK i PAVELEC, byla návodem na Rusy. Podařilo se. Jsme mistry světa. V Praze zpívalo nadšením Staroměstské náměstí (byl jsem tam osobně), BAR INKA viděl prolít hrdlem fanoušků nejeden upíří drink VAMPOLA, z Rusů čeští vampýři vysáli všechnu hokejovou krev. Na trůnu je po pěti letech NOVÁK mistr, tedy Čech! Tento příběh je pravdivý, vyprávěl jsem Vám jej JÁ, GRóf hrátek s českým jazykem. Děkuji Vám za pozornost. Já si to zkontROLINKUJI.

Z rozjásané Prahy pro www.hradiste.net sportovní historik ŽUDr. (Života university dochtor) Vladimír Pedro Salčák