4.8.2010

Stal se ze mne jezdec. Spadl jsem totiž z koně. Zkušení koňáci říkají, že jen tak budoucí jezdec pochopí, že v sedle je to lepší než na zemi a že ze hřbetu starokladrubáka je ten pohled na svět trochu jiný. A tak jsem si zodpověděl první pádovou otázku. Kdo? Co? Já jsem spadl. Bez bázně a hany. Bez koho, bez čeho? Druhá pádová otázka. A komu nebo čemu to prospělo? Mně i tomu koni. Shaien se jmenuje. Je mu sedmnáct a tak jsme si po přepočtu koňských a lidských let blízcí.Vyšvihl jsem se zpátky do sedla a další tři dny jsem (Koho? Co?) toho starce proháněl po jízdárně v prachu i v bahně. „Dostal jsem tě, Shaiene!“volám pátým pádem. O kom nebo o čem bych vám ještě mohl napsat? S tím (s čím) se potýkám každý týden v pondělí nebo v úterý. A zatím jsem si odpověděl jen na první pádovou otázku.

Druhou otázkou, která mi po tom pádu přistála v hlavě, je pochybnost, jestli už dozrál čas na další pokračování mého třicet šest let starého deníku ze Sovětského svazu, když právě ve Voroněžské oblasti (kde jsem zápisky pořizoval) teď kvůli velkým vedrům řádí mohutné lesní požáry a kromě vesnic tam možná shořel i ten náš tábor Družba. Já si to ještě zkontroluji a do SSSR bychom jeli třeba někdy kolem jednadvacátého srpna. Oplatit soudružskou návštěvu z roku 1968. Už se moc těším. Vy taky?

Třetí otázkou by mohl být třeba dotaz nějakého velebitele starých pořádků, komu nebo čemu to propěje. A na to nedokážu odpovědět, protože se řídím heslem: „Padni komu padni.“ Asi to bude tím mým prvním pádem. Tím pádem tudíž fakt nevím.

Čtvrtá pádová otázka: Koho? Co? Ten koho obdivuji, se jmenuje Jiří Nesvačil starší. Na statku Favory v Benicích, kde přes celé léto vedu už pátým rokem koňské tábory, byla včera velká sláva. Z vozatajského mistrovství České republiky se k nám vrátil vítěz královské disciplíny (tedy čtyřspřeží) již zmiňovaný Jiří Nesvačil starší. Překvapení to sice příliš velké nebylo, tento mistr opratí má mistrovských titulů již celou řádku a navíc je to sedmý jezdec světového žebříčku, ale i tak se slavil úspěch veliký. V jídelně na obědě jsme mu zatleskali a popřáli dobré chuti. On nás za to jistě zase sveze na kočáru, až pojede trénovat kolem tábora. Bohužel jeho synovi Jiřímu Nesvačilovi mladšímu z našeho Favory Driving Teamu po nárazu dvojspřeží do překážky spadl spolujezdec. Jiří spadl o několik míst v žebříčku a skončil tím pádem pátý.

Pátým pádem voláme: „Škoda!“

O kom a o čem bych ještě napsal? Možná o tom, že jsem z půvabného bývalého statku konopišťského pána Ferdinanda d Este po měsíci doslova a do písmene vpadl do „civilizace“ a to byl opravdu velepád. Málem mi vypadly oči z důlků. Na dálnici to byl samý padouch, ale naštěstí jsem bez úhony dorazil do Veselí nad Moravou, kde jsem před lety hrával národní házenou a sešel se tam s bývalými spoluhráči na turnaji hráčů nad 35 let. Ta číslovka je povzbuzující, i když v mém případě by se mohla klidně otočit a nebylo by to moc daleko od pravdy. Ale hrál jsem na těch oslavách čtvrtstoletí veselského trvání této jediné původní české hry jako za mlada. A zahrál jsem si i se svými dcerami v jednom ůtoku, což mne dojalo téměř k slzám. Martina dala i první branku turnaje a tak přebila i malé zklamání z toho, že se na hřiště kvůli zdraví nemohl dostavit i můj tatínek a vytvořit tak trojgenerační rodinný útok. I tak to byl moc pěkný sportovní zážitek, pádů jsem si užil dost a dost, natáhl jsem si achillovku, jsem potlučený, odraný, ale šťastný.

Sedmá pádová otázka: S kým? S čím? S těmi skvělými lidmi jsem tam ten den pobyl moc rád, ale z civilizace jsem zase rád vypadl a zahájil druhou polovinu mého prázdninového pobytu. Je to jako dostat zlatý padák. Lepší. Tak já padám zkontrolovat děti a koně.

VLADIMÍR SALČÁK
ŽUDr.(Života university dochtor) Vladimír Pedro Salčák, herec, publicista, sportovní historik