26.1.2011

projektového a personálního managera uherskohradišťské Charity

Co se Vám v poslední době honí hlavou? Co Vás těší a co naopak ne?

Kdysi mi jeden moudrý zrzavý irský lektor na školení řekl, že správný projektový manažer musí mít dva, tři nové projekty pořád v hlavě a čekat, až přijde jejich čas. Tak tam teď dva úplně nové nosím. Tak se zkuste zeptat třeba za rok, jak dopadly. No a těší mě spousta věcí. Z poslední doby – neuvěřitelný, rekordní výtěžek Tříkrálové sbírky a s tím spojený dobrý pocit, že chuť pomáhat druhým žádná krize neohrozí. Potěšila mne také dcera předběžným výběrem vysoké školy (i když jak ji znám, tak to možná ještě párkrát změní). Na druhou stranu mne netěší pohled na váhu a do zrcadla (a to se fakt moc snažím). A z těch vážných věcí mne netěší politické tahanice a strkanice.

Co Vás v brzké době čeká a nemine, ať už v osobním či profesním životě?

Tak ta profesní část je celkem jasná. Oblastní charita v Uherském Hradišti slaví letos 20 let, takže chystáme spoustu společenských a kulturních akcí a celé to máme na bedrech s naší PR pracovnicí Ivou Kučerovou. Ale je to práce příjemná, kreativní a hlavně věříme, že se to bude lidem líbit. A také snad už konečně začneme s výstavbou chráněného bydlení na Velehradské třídě. Pak mne také čeká čtyřleté předsednictví v Sociální a zdravotní komisi města, na což se vlastně taky těším. A v osobním životě, po pravdě řečeno, ani nevím. Pokud mi děti, maminka nebo přítelkyně nepřichystají nějaké překvapení, tak by se měl odvíjet poměrně v klidu. Ale protože klid nemám moc rád, tak určitě něco vymyslím sám.

Kdybyste mohl, co byste v Uherském Hradišti (případně jeho okolí) změnil jako první?

No, já jsem v Uherském Hradišti teprve čtvrtým rokem, pořád objevuji nové a nové věci, takže mám pocit, že jsem stále ve fázi seznamování. Nerad bych tedy starousedlíky urazil nějakou hloupostí, proto se nebudu vyjadřovat k dopravě, bydlení, ekologii a podobným věcem. Spíše takový osobní postřeh. Já i po těch čtyřech letech mám pořád velký problém s agresivní jízdou některých cyklistů po chodnících. Několikrát jsem zažil, že při vycházení z Charity na Velehradské třídě se kolem mne doslova přehnal cyklista a měli jsme oba co dělat to ustát. Docela mne mrazí při pomyšlení, že ze stejných dveří velmi často vychází staří lidé nebo lidé s postižením. Takže bych „kouzelným proutkem“ ubral adrenalin neukázněným cyklistům nebo pro ně zavedl značku „Pozor, zvýšený výskyt seniorů“.