26.4.2011

„Pojedeme na velikonoční víkend do Prahy,“ oznámil mi můj milý a já jsem se zaradovala. Ve stověžaté matičce jsem naposledy byla už téměř před rokem a tehdejší třídenní dámskou jízdu jsem si skvěle užila. Navíc počasí slibovalo léto a zase léto, a tak vyrazit za památkami a kulturou, a ještě se tak elegantně vyhnout přiožralým šohajům se štiplavými prútky, byl ten nejlepší nápad.

Víkendový program zněl skvěle: divadlo, jídlo, muzeum, jídlo, shopping, jídlo, divadlo a prozměnu jídlo. Chtělo to ovšem patřičnou přípravu, ať ti pražští balíci vidí, jak vypadá pěkná cérka z Hradišťa. Se seberozmazlováním nemám sebemenší problém a když se naskytne příležitost malinko do sebe zainvestovat, skočím po ní jak po uzeném. A tak jsem se s chutí pustila do práce na zdokonalování své tělesné schránky.

Třikrát jsem během týdne stihla solárko, nechala si ochotnou paní Ivou opravit gelový nehet, který utrpěl vážný úraz při nedávném úklidu, provedla celotělový peeling a přepadla známou kadeřnici, která ze mě v šoku během dvaceti minut udělala člověka. Pak přišlo na řadu balení. Loďák jsem rovnou zavrhla a důrazně si poručila, že mi bude muset stačit malinký kufřík.

Rituálně jsem letos poprvé ze skříně vytáhla nové páskové sandálky se spokojenou myšlenkou, že zahájit žabkovou sezónu ve velkoměstě bude jednoznačně stylové. Jenomže v tu chvíli mi zatrnulo. Jediné, co jsem při svém zběsilém tempu v honbě za dokonalostí nestihla, byla pedikúra.

Znáte to, dámy. Nožky po zimě nemáme nikdy dvakrát výstavní. Když jsem okamžitě hystericky volala své pedikérce, dozvěděla jsem se, že je už pár měsíců spokojeně těhotná a na moje nohy zvysoka kašle. Čas do odjezdu se nezadržitelně krátil a tak nebylo jiné cesty, než trošku zaexperimentovat.

Nu což, jak se dělá francouzská manikúra jsem viděla stokrát u paní Ivy a složitě to nevypadá. Zvládnu to sama, no ne? Oškrábala jsem tedy chodidla stoletou pemzou a vyštrachala příslušné, leč notně zaprášené laky na nehty. Večer před odjezdem jsem se uvelebila na sofa a pustila se do hodinářské práce.

Chválabohu, ruka se mi ještě stařecky netřese, a tak se mi podařilo na konečky nehtíků namalovat celkem rovné bílé čárky. Ještě jedna vrstva, nechat lehce zaschnout a přetřít vrchním lakem. A bylo vyhráno.

Tedy, alespoň jsem si to myslela. Když jsem se na druhý den ráno probudila, v hrůze jsem si uvědomila, že mám na nohách natažené tlusté ponožky, což je jedna z mých drobných, neškodných úchylek. Venku může být třicet stupňů, ale já spím v sibiřkách. Jejich aplikaci na čerstvě upravené nohy zřejmě někdy kolem půlnoci zařídil autopilot, když mé vědomí už hluboce spalo.

Opatrně jsem se pokusila si je sundat. Nešlo to. Tedy, z pat ano, ale jejich špičky se zarytě držely nehtů jako klíště smradlavého psa. Zaúpěla jsem. Do odjezdu vlaku hodina, kufr nedobalený a vážně jsem si nebyla jistá, jestli by módní výstřelek v podobě přilepených fuseklí Pražáci skousli.

Po pár pokusech strhnout sibiřsky z nohou třeba i s nehtama jsem začala být zoufalá. Nakonec jsem za pomoci polovyschlého zbytku odlakovače ponožky odaplikovala, moje nohy však rozhodně exkluzivní nebyly. Ani chlupaté nehty zřejmě nejsou to, co letos v hlavním městě frčí.

Nakonec jsem si v rychlosti nešťastně obula tenisky a do kabelky hodila červený lak. Jak jsem však později zjistila, záchod v rychlíku není to úplně nejlepší místo na lakování nehtů na pravé noze. Vzdala jsem to.

Pražský výlet jsem nakonec absolvovala s jedním červeným palcem pečlivě schovaným v uzavřených botách a sandálky zůstaly celý víkend v kufru. Nedá se svítit, budem spolu zdobit až Hradiště. A to vlastně vůbec není špatné. V Praze je možná blaze, ale Hradiště je Město Měst.

Akorát si budu muset najít novou pedikérku. A přísahám, že příště už se jí do řemesla montovat nebudu.

PETRA KUČEROVÁ
Více než sedm let objížděla a poznávala uherskohradišťský region s mikrofonem jako redaktorka a moderátorka televize Slovácko. Dnešní redaktorka Slováckého deníku, finanční poradkyně a hostující herečka Hoffmannova divadla se na obrazovku vrátila loni v březnu jako externí moderátorka pravidelných magazínů TVS. Má ráda kulturu a umění – divadlo, film, hudbu i knihy, humor, své dva psy, vyjížďky na kole, léto, dobré jídlo a pití. Čas nejraději tráví v přírodě, s rodinou a přáteli. Preferuje zdravý nadhled a pozitivní přístup k životu.