19.12.2011

Mám slabost pro svíčky, kytičky, voňavé olejíčky, barvičky a další načinčané zbytečnosti. Je to jeden z důvodů, proč se vždycky těším na Vánoce. Svými ozdobičkami, jmelím, vánočními hvězdami a spoustou podobných kravin mi hrají přímo do noty. Samozřejmě u mě doma nesmí chybět ani adventní věnec se symbolickými čtyřmi světýlky.

Vloni jsem si koupila krásný, velký, ze zelených větviček, ozdobený červenozlatými baňkami, mašličkami a třpytkami. Investovala jsem do něj docela dost peněz s jasným cílem: raději dám jednorázově víc za kvalitu a příští roky už budu dokupovat jenom svíčky. To bych ovšem nesměla být já.

Možná to máte taky, tu nemoc, kdy si o nějaké věci říkáte: tady si to schovám, tady to vždycky najdu, to nemůžu zapomenout? Tak to já mám. V poslední době jsem neblahé známky tohoto zákeřného onemocnění okusila minulý týden, kdy jsem za půlku zlatého prasete nebyla schopná najít formičky na perníky. Ale to je jiná pohádka. Zpět k věnci.

Hledala jsem všude. Prolezla jsem nejvyšší patra skříní, oba sklepy, dokonce za postel jsem nahlídla, vyskládala cibuláčový servis po babičce ze skříně v domnění, že bude za ním. Nic. Prostě nikde nebyl. Sedla jsem si na pohovku a nešťstně nadávala své děravé paměti. Oči mi při tom zabloudily na strop nad širokým okenním parapetem. A v tu chvlíli mi to došlo.

Kdybych si loňský adventní věnec nechala, nebyla bych jen zapomnětlivá, ale taky úplně blbá. Černá skvrna na bílém stropě mi totiž dala živě vzpomenout na předvánoční požár, který jsem vloni při stříbrné adventní neděli hasila pomocí flašky s minerálkou. Z věnce zůstal smutný ohořelý pahýlek a ještě týden mi byl byt cítit místo vůní skořice smradem ze spálených umělohmotných koulí.

A tak jsem si koupila nový, tentokrát stříbrný. Pro jistotu jsem jej položila na talíř a u svíček prakticky v jednom kuse stojím. Ale aspoň jednu výhodu to má. Rozhodla jsem se letos neumývat okna. Vloni to totiž bylo úplně zbytečné. Navíc když furt stojím na fleku u svícnu, umývají se okna dost blbě.

Přeji vám klidný adventní a vánoční čas bez hasičáku.

PETRA KUČEROVÁ
Více než sedm let objížděla a poznávala uherskohradišťský region s mikrofonem jako redaktorka a moderátorka televize Slovácko. Dnešní redaktorka Slováckého deníku, finanční poradkyně a hostující herečka Hoffmannova divadla se na obrazovku vrátila loni v březnu jako externí moderátorka pravidelných magazínů TVS. Má ráda kulturu a umění – divadlo, film, hudbu i knihy, humor, své dva psy, vyjížďky na kole, léto, dobré jídlo a pití. Čas nejraději tráví v přírodě, s rodinou a přáteli. Preferuje zdravý nadhled a pozitivní přístup k životu.