Nedá mi, abych se s Vámi nepodělil o svou první delší návštěvu v Uherském Hradišti a jeho blízkém okolí. Jsou to už léta nazpět, kdy mě moje přítelkyně, jež zde strávila dětství, pozvala na proslulé slovácké Slavnosti vína. Ač sám mám kořeny na Hodonínsku a Kyjovsku, tak můj vztah k požitkům těchto krajů byl vždy chladnější. Co já tam vlastně budu dělat? Víno? Slivovice? No ani náhodou.



Po příjezdu shledávám město tepající přípravami něčeho, co jsem jaktěživ nezažil. Ale popořádku. Vzhledem k tomu, že hotely a jiné ubytovací kapacity praskají ve švech a uložit se u rodičů své přítelkyně je zcela nemožné, neboť stále vystupuji v roli „kamaráda“, ukládám svůj spacák v jedné budově nejmenované neziskové organizace. Super. Stovky metrů čtverečních jen pro mě. V pátek večer jsem účasten nácviku vystoupení jednoho folklórního souboru, jehož je toho času moje přítelkyně vedoucí. Jsem „uložen“ ve sklepním výčepu a raduji se z myšlenky, že s pivem tento víkend zvládnu. V sobotu ráno se domlouvám svým mobilním telefonem, který má dobíjecí SIM kartu (což jsem dříve pokládal za výhodu, ovšem až do nadcházejícího sobotního večera), na místo srazu. Protože Hradiště neznám, provolávám kredit a dostávám se k místu.

Průvod začíná. Jsem zcela unesen krásou krojů, jsem unesen hudbou, jsem unesen množstvím lidí lemujících trasu průvodu, jsem unesen… Náhle zjišťuji, že přestávám býti až tak unesen. Jak jsem se zmínil, moje přítelkyně je ve folklórní obci dosti známá osoba, a tak neuneseně v mých rukou přistává první láhev slivovice. „Musíš,“ pošeptá mi do ucha, „to bys urazil“. No co, jedna štamprle mě snad nezabije. To jsem ovšem netušil, že těch známých a přátel je moc. Moc? Víc než moc!

Asi v 11 dopoledne už nejsem unesen, ale zcela unášen kvalitou místních pálenek a vín. Už mi dává zabrat dokonce i držení rovnováhy. Ale s radostí zjišťuji, že můj žaludek tyto dary přijímá a statečně ponechává na místě. Netušil jsem, že místo potřesení rukou se zde podává sklenka s čímkoliv, co v žádném případě nepřipomíná nealkoholický nápoj.

K večeru jsme se vydali na putování Vinohradskou ulicí. Povím Vám, že jsem byl opět ohromen tou všudypřítomnou krásou a lidmi, kteří jsou v tomto kraji přátelští a vždy usměvaví. Zde se konečně propracovávám k touženému kelímku piva.

Po pečlivém průzkumu všeho, co toto putování nabízí, se necháváme odvést vláčkem do centra města. Po rozloučení a důkladném popisu směru cesty k místu mého bivaku se s obtížemi k tomuto objektu dostávám. Vytahuji svěřené klíče a odemykám. Trošku obtížněji, neboť držím krabici s řízky, jež mi byla dána na pozdní (je asi 23 hodin) večeři. Otvírám dveře.

V zabezpečovacích systémech se jako odborník pohybuji, a tak v neslyšném ovládání a tichém pípání poznávám, že avizované a mnohokrát mé osobě ujišťované vypnutí alarmu se nekoná. Tichý poplach. Chvíli čekám na příjezd ostrahy. Nic. Zavírám tedy a vydávám se ke své přítelkyni. Proč jí nevolám? Protože jsem, blbec, vyplýtval kredit ráno a teď se na displeji zobrazuje pouze 0,- Kč. Jsem ovšem poučen pouze o směru cesty sem. Ale nazpět? A v noci?

Bloudím ulicemi a držíc stále krabici s řízky sleduji probleskování modrých policejních majáčků. Hned mi též blesklo hlavou, kam že to jedou. Půjdu nazpět? Jo, ale kudy? Běžet v závěsu policejního vozu s krabicí řízků mi v mém stavu připadá nereálné. Konečně se mi podařilo spojení s přítelkyní a ta vše zpod vyhřáté peřiny zařídila. „Běž nazpět, čekají tě tam, vše je v pořádku.“ Uherské Hradiště je krásné město. Uznávám. Ale zkuste v něm bloudit ve stavu prvního poznání slivovicové opičky a s krabicí řízků v rukách. Slyším hlahol. Dostávám se na náměstí a odtud sice až na druhý pokus do místa mého očekávaného spánku. „Kampak jste se mi ztratil?“, táže se s doširoka roztaženým úsměvem na mě čekající žena. Zmohl jsem se pouze na jednoduchou větu: „Ále“. V dáli vidím zádě policejních vozů… Ve spacáku konečně zakusuji řízek. Uf, to byl den.

Jak jsem již řekl, Slovácko je krásný kraj. Docela určitě Vám ale povím, že je to nejkrásnější místo na světě a velmi rád se sem často vracím a doufám, že dlouhá léta ještě vracet budu.

Domácí kutil

18.4.2012

V neděli 17. února 2013 se v popovickém Amfíku Bukovina koná od 14.30 do 18 hodin v pořadí druhé ROLLER DISCO. K jízdě na in-linech i bruslích dvouřadých bude ve vytápěné hale stylově vyhrávat hudba. Dále bude možno zakoupit teplé nápoje a další občerstvení. Vstup na dráhu vás přijde na 30 korun. 

24.8.2012

Na vinařských slavnostech v Polešovicích konajících se v sobotu 25. srpna 2012 v multifunkčním zařízení při místní základní školy proběhne v sobotu 25. srpna 2012 mimo jiné i slavnostní vyhlášení výsledků soutěže „TOP VÍNO SLOVÁCKA 2012“. Dále je do areálu připraven bohatý kulturní program, degustace všech vín přihlášených do soutěže či ochutnávka potravin z provozoven okresu Uherské Hradiště a BIO vín. 

?>
Nacházíte se v archivní části webu, aktuální verze je nyní zde.
Nacházíte se v archivní části webu, aktuální verze je nyní zde.