Vladimír Salčák - Před 25 lety slavily házenkářky světové stříbro
14.12.2011
Na den přesně si před čtvrtstoletím zahrály československé házenkářky finále světového šampionátu. Dva roky na to mohl tým vedený Hradišťanem Jiřím Zerzáněm (a před i po osmiletém reprezentačním angažmá zlínským trenérem) hrát finále olympijského turnaje a pověsit si na krk znovu cenné medaile. Reprezentantky tehdy ještě společného státu nakonec vybojovaly na olympiádě páté místo, když je o zasloužené finále připravil podvod korejských pořadatelů dodatečnou změnou pravidel o pořadí ve skupinách (!). Pětadvacáté výročí úspěchu možná cennějšího než byl titul mistryň světa z roku 1957 přešumělo za nulového zájmu sportovních médií včetně odborného časopisu Českého svazu házené Handball Plus. A to je mi moc líto, je to velká škoda.
Italská kuchyně zažívá v současné době v Česku nebývalý rozmach. Málokdo ale ví, že příprava italských pochutin má pevně stanovená pravidla a zásady. Postupně Vás seznámíme s tím, co mají některé typické italské pokrmy obsahovat a jaké ingredience by v nich správný milovník italské kuchyně neměl tolerovat. Přípravu specialit přiblíží Claudio Rossi, uznávaný odborník a provozovatel italské restaurace Ristorante Hotel Maxi v Uherském Hradišti.
Jsem pravidelným divákem Československého filmového týdeníku už několik let. Nahrávám si jej a ty pro mne nejzajímavější především sportovní reportáže si vystřihuji a archivuji. Hlavně ty z házenkářských zápasů. Podařilo se mi už získat do svého archivu záběry z utkání Československo – Švédsko na začátku padesátých let hrané ve vinohradské tělocvičně a nedávno zápas první ligy házené z roku 1959, kdy v boji o záchranu porazil Sokol Šťáhlavy Spartak Sokolovo 13:10.
Nemám ráda zimu. Jsem pořádná zmrzlina a od října do dubna na sebe pravidelně vrstvím oblečení jako cibule. Je mi téměř jedno jak vypadám, hlavně, že mi pod všechny ty vrstvy nepronikne žádný chlad. Nadávám na mráz, tmu a šeď. Každý rok je to horší a horší, připadám si jako důchodce, a nejradši bych se proměnila v medvěda, udělala si pořádné tukové zásoby (ano, až tak!), a minimálně na pět měsíců zalezla do jeskyně. Nebo lépe do vany a jen připouštěla horkou vodu a přilévala pěnu a voňavé olejíčky. Nedávno se mi tahle neschopnost akceptovat zimu pěkně vymstila.
