16.11.2011 | Hradišťané blogují

„Myslím si, že básník už nemusí příliš mluvit kolem svých básní. To hlavní by mělo být v samotné básni. A to ne jenom těmi konkrétními slovy, které jsou napsány. Spíše atmosférou, která je tvořena slovy, obsahem, který není formálně napsaný, vzniká těmi slovy samotnými,“ zaznělo před sedmi lety do éteru na vlnách Českého rozhlasu z úst tehdy osmadvacetiletého Miloše Kozumplíka. V Café Pierre, slavícím v jeho rodném Veselí nad Moravou třetí narozeniny, pokřtil tento elitního novinář svou první básnickou sbírku Cesty dom.

14.11.2011 | Hradišťané blogují

Když jsem se před nějakou dobou vydala takzvaně na volnou nohu, měla jsem trochu obavy. Strach, že se nebudu schopná dokopat včas ke všem povinnostem, které budu mít. Rok se s rokem sešel a můžu být klidná. Minimálně v tom, že už vím, že svědomí mi lenošení na úkor práce nedovolí. Což by bylo celkem pozitivní zjištění. Není ale vždycky všechno jen úžasné.

10.11.2011 | Hradišťané blogují

V roce 2004 si hradišťského gymnázium mohlo do vitríny největších sportovních úspěchů vložit na začátku jara skutečný klenot – pohár a bronzové medaile, které přivezly jeho studentky z maďarského Miskolce.

V minulém týdnu jsme otevřeli stránky házenkářské kroniky uherskohradišťského gymnázia, jehož studentky vybojovaly před sedmi lety v maďarském Miskolci bronzovou medaili za třetí místo na středoškolském mistrovství světa v házené. Byl to obrovský úspěch nejen hradišťského gymnázia a místního házenkářského klubu ITS, odkud se všechny hráčky studentského týmu rekrutovaly, ale i celé české mládežnické házené. Jen se na něj tak trochu zapomnělo…

31.10.2011 | Hradišťané blogují

Minulý týden jsem ztratila klíče od bytu. Nejen svého, ale i od bytu mého drahého. Po pár hodinách nervů, několika hysterických telefonátech a esemeskách a pozdně nočním neplánovaném návratu ze Zlína do Hradiště byl svazek šťastně nalezen a oba byty zůstaly chválabohu nedotčeny. Vzpomněla jsem si ale při této nemilé příležitosti na podobnou situaci, kdy mi vlastní roztržitost málem přivodila infarkt. Akorát se zmiňovaný incident tehdy neodehrál na rodné slovácké hroudě, nýbrž na chicagském letišti.

20.10.2011 | Hradišťané blogují

O deset branek zvítězily včera večer české házenkářky nad rakouskými reprezentantkami v úvodním utkání kvalifikace na mistrovství Evropy. Dres národního týmu oblékají tři mladé dámy z Uherského Hradiště, které se svými spolužačkami vybojovaly před sedmi lety v maďarském Miskolci bronzovou medaili za třetí místo na středoškolském mistrovství světa v házené. Byl to obrovský úspěch nejen hradišťského gymnázia a místního házenkářského klubu ITS, odkud se všechny hráčky studentského týmu rekrutovaly, ale i celé české mládežnické házené. Jen se na něj trochu tak nějak zapomnělo…

17.10.2011 | Hradišťané blogují

Jsem milovnicí kávy, stejně jako většina lidí, co znám. Postupem času už jsem se snad i naučila rozeznávat úplné břečky od lahodného nápoje. Nedávno jsem si jeden takový vychutnala. Nestačilo ale nazout boty a jít do hospody za roh. Tentokrát to stálo mnohem více úsilí. Ale stálo to za to.

13.10.2011 | Hradišťané blogují

V obývacím pokoji našeho malého bytu stojí na jedné z polic starý psací stroj. Už ani moje starší sestra si nepamatuje, že by kdy na té polici místo něj bylo něco jiného. Ten stroj byl zkrátka u nás doma ještě dřív, než jsme se narodily my dvě. Když jsme byly ještě malá škvrňata, s tím psacím strojem jsme si často hrávaly. Na školu, na poštu, na spisovatelky…. A já jsem si až teprve nedávno uvědomila, že ten stroj, se kterým jsem vlastně vyrostla, vůbec neznám…

Hostem dne zlínského studia televize RTA byl na prvního máje roku 2007 herec a režisér Karel Hoffmann. Na webových stránkách jeho divadla je o něm napsáno: „Po vyučení houslařem se přes ochotnické divadlo a muziku dostává k divadlu. Nejdřive jako inspicient, posléze herec, režisér, autor. Zakladatel a umělecký šéf „Hoffmannova divadla Uherské Hradiště“. Chcete-li se o něm dozvědět více, čtěte a posléze se dívejte dále.

Minulou středu jsme slavili svátek svatého Václava, patrona České země. Přiznávám bez mučení, že veškeré podobné státní svátky pro mě znamenají opravdu jen vytoužené volno, slastný den bez povinností nezvykle uprostřed pracovního týdne. Podobný plán jsem měla i tentokrát. To bych ovšem nesměla mít kamarády, kteří rekonstruují barák.

Dnešní Hovory S vznikly na konci května roku 2007. Natáčel jsem tehdy zásadně s lidmi, které jsem si mohl sám vybrat, s osobnostmi, které jsou podle mého názoru určitě zajímavější a lidsky hodnotnější než stovky tzv. „celebrit“ potulujících se dobrovolně i nedobrovolně se svými silikonovými implantáty, s milenci a s milenkami, svody a rozvody, nevěrami a štvanicemi za iluzí moci, peněz a slávy na stránkách tiskovin, kterými si slušný člověk ani… Ale to bychom se snížili na stejnou úroveň jako autoři a závistiví čtenáři oněch smutných plátků. Jsem rád, že jsem si tenkrát mohl popovídat s mým dlouholetým kamarádem Ivanem Vackem. Těší mne to dodnes. Potěšte se i Vy, milí čtenáři-diváci.

Jako bych toho neměla už dost, rozhodla jsem se před nedávnem dobrovolně vlézt do jámy lvové. K mému velkému překvapení se Fakulta multimediálních komunikací Univertity Tomáše Bati ve Zlíně rozhodla značně si zkomplikovat život a přijmout mě do stavu studentského. No, mají, co chtěli.

Rozhovor se členem Českého olympijského výboru – jeho místopředsedou pro sport Doc. PhDr. Františkem Dvořákem - vznikl v únoru roku 2007 v Uherském Hradišti těsně před vyhlašováním nejlepších sportovců města za rok 2006. Vlastně to byl záskok. Tehdy totiž kvůli nemoci nepřijela do města svého mládí Dana Zátopková, se kterou jsem měl rozhovor domluvený. Pan František Dvořák se záskoku ujal rád a s velkou vážností. Jak by ne. Český olympijský výbor, který byl založen 18. května 1899, má i dnes, po více než sto letech od svého založení, velice podobné úkoly jako na sklonku 19. století - rozvíjet a šířit olympijské ideály a zastupovat a zabezpečovat účast České republiky na olympijských hrách. Tak si poslechněte, jak se to dělá v podání člena výkonného výboru.

O „mém“ šéfredaktorovi a kamarádovi Jiřím Jilíkovi jsem na tomto fóru psal už několikrát. S touto novinářskou legendou vám dnes chci nabídnout dvacetiminutový rozhovor. Nejvíce se o něm dozvíte na jirijilik.webnode.com/. Na stránkách Wikipedie se dočtete, že PaedDr. Jiří Jilík (* 16. listopadu 1945, Praha) je český novinář, publicista, spisovatel a folklorista zabývající se Slováckem.

Máme za sebou další ročník Slováckých slavností vína a otevřených památek. Příjemné to akce plné vína, burčáku, folkloru. Opět jsem si uvědomila, jakou sílu a tradici v sobě ukrývá taková na první pohled obyčejná věc, jako je kroj. A nejen to. Taky hodně velkou spoustu srandy.

?>
Nacházíte se v archivní části webu, aktuální verze je nyní zde.
Nacházíte se v archivní části webu, aktuální verze je nyní zde.